Vlastně mi to počasí venku ani tolik nevadí. Vyrazím ven s pláštěnkou a pousmívám se nad "telefonisty", lidmi, kteří po spatření mě s foťákem na krku rychle sahají do kapes, kontrolují mobily a předvádějí, že volají nebo smskují... Taky mě vadí oblékání Čechů, náhodně pořídit dobrý snímek nějakého chodce je téměř nemožné...
Když se pak vrátím zpět domů, uvařím si kafe, usednu ke klavíru nebo knize (btw. čtu Čmeláčí med od švédského spisovatele Torgnyho Lindgrena a zatím můžu jedině doporučit, velmi zajímavá knížka) a hlavně dokořán otevřu okno, abych do pokoje dostala trochu té příjemné dešťové vůně...
To je pravda, s tím oblíkáním, zvlášť v menších městech... V Praze - myslím, že tam by to šlo.
OdpovědětVymazatAle obdivuju tě, víš co - sama to mám tak I-only-take-photos-when-I'm-sure-nobody-really-sees-me :D
A fotky jsou, jako vždy, překrásné.
krása. no je těžký fotit lidi tady v čr no:( jedině v zahraničí
OdpovědětVymazatPrvá fotka sa mi páči, hneď ako ju vidím, tak mi sa mi v hlave ako v úli roja asociácie... :)
OdpovědětVymazatFotiť náhodne ľudí na ulici - krok ku ktorému som sa ešte nedostala. Nedokážem si seba predstaviť, ako by som riešila situáciu, keby niekto bol vyslovene nespokojný s tým, že som ho odfotila... A ako by som mu len vysvetlila, že fotím na analóg a že kvôli nemu naozaj ten film z fotoaparátu nevytiahnem...